Pamatujete si na svoji první knihu? Já ano, vím, že byla opravdu veliká a byla plná obrázků. Moc se mi líbily knihy, tak mi moje maminka koupila. Nakonec jsem jich měla doma asi třicet. Třicet knih je na někoho málo a pro někoho opravdu moc. Nicméně na asi sedmiletou dívku bylo třicet knih asi opravdu dost. Ráda jsem si taky četla. Měla jsem tu výhodu, že jsem se naučila velmi brzo číst. Četla jsem už v pěti letech. A to jsem četla velmi plynně. A víte, jaké knihy mě velmi zajímaly? Samozřejmě o zvířatech a ty vědecké knihy. Chtěla jsem být vědkyně. Nicméně moje sousedka se taky zajímala velmi vědu, hlavně tedy vědecké objevy.
Takže i když jsem byla dítě, tak jsem si se svou sousedkou velmi dobře rozuměla. A víte proč? Protože měla taky doma spoustu knih, které mě zajímaly. A měla tam také dětské vědecké knihy, dětské encyklopedie. Knihy o vědě. A mě to velmi zajímalo, proto jsem za ní velmi moc ráda často chodila a chodila tam za ní i moje maminka, se kterou pily kafe. A já jsem si vždycky vedle nich na židli prohlížela její knihy. Byly moje oblíbené a nejvíce jsem si oblíbila knihu, encyklopedii o vědě, která se zajímá souhvězdí. Zajímalo vás někdy souhvězdí?
Jak vznikají hvězdy a proč máme planety, proč jich je tak moc? Tohle nikdo neví. A myslím, že i když vědci o tom často mluví a píšou, tak si ani tak nemůžou být ničím jistí. Nikdo neproletěl celý vesmír a nikdo nebyl na všech planetách. Takže věda je taková, jak tomu věříme my. Myslím, že věda není jako věda, kterou známe. O vědě je možné uvažovat, ale taky přemýšlet. Protože ne všechno, co vidíme nebo slyšíme je pravdivé. někdy je falešné i to, o čem si myslíme, že je jisto jistě svaté a pravé. Raději věřte více své intuici než někomu. Nikdy nepochybujte, ale věřte. Navíc si myslím, že vědy není nikdy dost a vědecké úsudky si tady mže udělat opravdu každý sám.