Sociální sítě

Sociální sítě

Sociální sítě se za poslední dobu dostaly do popředí zájmu téměř všech generací. Nejvíce však rozhodně zasáhly a i nadále zasahuji mladé. Tedy spíše čím dál mladší a mladší, dalo by se říci vlastně děti. Nepřeberné množství sociálních sítí umožňují spojení s celým světem v reálném čase. Okamžitě je možné posílat do světa fotografie či videa. Je možné je všemožně upravovat, vylepšovat a dolaďovat k obrazu svému. Kamarádi pak s nadšením klikají na ikonu srdíček či palců a často je to jediný způsob interakce. Paradoxně, jsou to právě sociální sítě, které v poslední době způsobují čím dál tím větší sociální izolaci. Vždyť už není potřeba ani vyjít z bytu a přesto se kamarádi objeví na obrazovce tabletu či telefonu. Nekonečné cvakání prstů o display je přítomné na každém kroku a prakticky za všech okolností.

Sítě, které si podmanily miliony lidí

Facebook, Instagram, Twitter, TiK Tok… tady všude se virtuálně setkávají miliony a miliony lidí z celého světa. Čím dál častěji se zde ale setkávají také lidé, kteří bydlí jen pár metrů od sebe. Na sociálních sítích se často ukazuje realita, která vlastně není vůbec reálná. Je to jen výsek ze života a často ještě spíše naoko nahraný. Miliony lidí sdílí fotky či videa s jediným posláním. A to tím ukázat, jak dobře se v danou chvíli mají. A přitom to vůbec nemusí být pravda. Často je to jenom zástěrka, která má hlavní poslání získat co nejvíce palců a srdíček. Zkratkovité komentáře, nebo komentáře obsahující pouze smajlíka.

Tak se komunikuje na sociálních sítích. Když pak potkáme někoho živého na ulici, tak vlastně už pomalu komunikovat ani neumíme. Cítíme se nejistí, ostýcháme se. Chybí nám bezpečí obrazovky a jistota obrázku srdíčka. Děti vyrůstají ve světě, který vlastně nemá reálný základ. Existují v něm jen jedničky a nuly. Pojďme se nad tím trochu zamyslet. Do budoucna by to mohl být velký problém.